Já každé pracovní ráno vstávám tak, že se vzbudím a za zhruba 20 minut odcházím na autobus. Na nějaké dlouhé snídaně nebo koukání do mobilu nebo čehokoliv mě ráno moc neužije. Nějak nejsem schopen si to užít, když vím, že musím být na osmou v práci.

Moje milá to má jinak, ta vstává cca o hodinu a půl dřív a udělá si snídani, jde si do sprchy, kouká do mobilu a obecně si to ráno mnohem víc

Užívám si tak moc, že už bych klidně šel do práce :D

To říkal jeden můj nadřízený v bývalé práci, když měl těsně před důchodem. S tím, jak pomalu stárnu, mu dávám za pravdu a zjišťuju, že se musím naučit s tím žít (čti: smířit a nebránit se tomu).

Hodně moc to vyniká, když jdeme za babičkou do pečovatelského centra na návštěvu. Protože babička už nemůže být u sebe sama doma bez dozoru, navíc potřebuje nějakou aktivitu - když jsme u ní byli,